Nové Město pod Smrkem

  Ludvíkov pod Smrkem je od roku 1960 správně (administrativně) přičleněn k většímu střediskovému městu Novému Městu pod Smrkem. Dnes je to zemědělsko – průmyslová obec jihozápadně od Nového Města s téměř 200 obyvateli.

  Dříve měl Ludvíkov německé jméno (Lusdorf), jako všechna místa na Frýdlantsku, kde žilo převážně německé obyvatelstvo. Ludvíkov se považuje za místo, které bylo osídleno jako jedno z prvních v celém Frýdlantském výběžku. První konkrétní záznamy o této obci jsou však až z roku 1346. Je to zpráva o existenci kostela sv. Petra a Pavla. Zprávy o obci samé jsou až z roku 1381, kdy urbář (soupis usedlostí a jejich obyvatel) uvádí 28 usedlostí, 2 pily a mlýn. Staří němečtí pamětníci ale připomínají, že obec existovala minimálně o 100 let dříve. To znamená, že stála již na konci 13. století. Trochu zavádějící bylo i datum, které bylo odkryto při posledních nákladných opravách kostela sv. Petra a Pavla. Zde se na jednom ze stropních oblouků poblíž oltáře objevil letopočet 1124, který byl některými historiky mylně uváděn jako letopočet založení prvního gotického kostelíka. Podle historičky Novosadové se však jedná o letopočet 1524. Toto datum je možná spojeno s první větší přestavbou místního kostela.

  Obec Ludvíkov nese své jméno asi podle svého lokátora (jméno zakladatele místa) nebo i jeho prvního rychtáře. Ve svých počátcích byla obec spojována s těžbou cínové rudy na blízkém Sviňském vrchu, kde byly otevřeny některé z prvních štol (např. „Oukrop“).

  Po třicetileté válce a protireformaci se obec stává více zemědělskou, a tak se udržela vlastně až do poloviny minulého století. O počátcích zemědělství dodnes svědčí dobře viditelné rozdělení polností na dlouhé úzké pruhy. Dobře jsou patrné při pohledu k severovýchodu z tzv. Ludvíkovského vrchu. Takto rozdělené pozemky obdělávaly jednotlivé rodiny, statky. Zpočátku se pozemky obdělávaly tzv. trojpolním hospodařením. Důležité byly ale i pastviny a louky a s nimi spojený chov skotu a dalšího hospodářského zvířectva.

  Určitou výsadu podle místních (německých) starousedlíků však Ludvíkov pod Smrkem přeci jen měl. Tou výsadou, kladem, bylo sadařství a pěstování ovoce, především jablek. Zřejmě tomu přispívalo i mírnější místní klima, které nebylo tak tvrdé jako v jiných částech Novoměstska. Jeden z místních rodáků si pamatuje, že v Ludvíkově bylo vyšlechtěné tzv. Vinné jablko (Winerappfel). Pěstovaly se ale i další druhy ovoce – hrušky, švestky a samozřejmě i oblíbené třešně.

  V roce 1651 se v Ludvíkově uvádí 63 usedlostí. Tou dobou jsou majiteli frýdlantského panství Gallasové a s jejich vládou přichází i rekatolizace obyvatelstva. Mnoho lidí novou víru nepřijalo a tak již v roce 1654 je 36 usedlostí pustých. Jejich obyvatelé odešli za svou vírou do blízké Lužice, případně do Slezska. Koncem 17. století proti hospodářskému útisku Gallasů na Frýdlantsku vzplanulo nevolnické povstání vedené řasnickým kovářem Andreasem Stelzigem. Je zajímavé, že Nové Město pod Smrkem se k povstání nepřipojilo, ale Ludvíkov ano. Ludvíkovský rychtář měl svoji vinu i provinění obce na povstání odčinit pokutou 300 zlatých. Nevolnictví bylo zrušeno v roce 1781.

  Výraznější změny v životě vesnického obyvatelstva přinesl až konec 18. století a vláda lidumilného císaře Josefa II., následníka císařovny Marie Terezie. Sám císař také Ludvíkovem projel při své inspekční návštěvě Liberecka 16. září 1779.

  Významné v životě Ludvíkova i jeho obyvatelstva bylo zejména 19. století. Charakter obce se sice výrazněji nezměnil, ale obec se rozrůstá o domy i obyvatelstvo. V 2. polovině 19. století je život obce ovlivněn textilní výrobou firmy Klinger v Novém Městě pod Smrkem a další průmyslovou činností. Na ludvíkovských pozemcích (v tzv. „Americe“) vzniká dřevovýroba a dřevosoustružna, která vyráběla m. j. např. napínací rámy pro novoměstskou textilku.

  Vzniká i řada dobrovolných spolků. V roce 1891 si ludvíkovští postavili školu. Tou dobou Ludvíkov změnil trochu svoji dosavadní podobu a průmyslovým vzestupem celé oblasti získává nový ráz, trvající vlastně dodnes. Škola později sloužila k elektrotechnické výrobě podniku Tesla, obdobnou výrobu zde provozuje firma CIS dodnes. Dalším průmyslovým závodem byla Meta, která se zabývala kovovýrobou. Velmi významný je místní hřebčín, kde byli vychováni dostihoví koně, kteří se zúčastňovali i Velké pardubické.

Zajímavosti v obci Ludvíkov pod Smrkem

  Kostel sv. Petra a Pavla stál v gotické podobě již roku 1346. Na sakristii je nově opravený pomník obětem 1. světové války. Na katastru obce je velké množství památných stromů. Horákovu lípu najdeme na východním okraji Ludvíkova v těsném sousedství rozvalin dříve Horákova statku. Dalším chráněným stromem nedaleko odsud je krásný kaštan, prý jeden z nejmohutnějších a nejkrásnějších v ČR.

  Další zajímavostí může být i tzv. „Švédský hřbitov“. Je kousek za hřebčínem při silnici do Raspenavy. Od kostela je vzdálen asi 500 metrů. Podle pověsti se v těchto místech v roce 1639 odehrála bitva mezi Švédy a císařskými vojáky. V místech zamokřeného lesíka prý byli padlí Švédové pohřbeni.

  Hajniště (dříve Hegewald) bylo podle pověsti, zaznamenané řídícím učitelem Emilem Neumannem, založeno při příležitosti návštěvy císaře Josefa II. na Frýdlantsku dne 16. září 1779. Zakládací listina ale byla obci vydána hrabětem Christianem Philippem Clam–Gallasem až roku 1787. Pověst do značné míry odpovídá skutečnosti, i když v některých maličkostech ne zcela přesně.

  Totiž Hegewald je poprvé připomínán již v roce 1463. Ovšem nejednalo se ještě o samostatnou obec, ale pouze o část lesa. Les se později stal základem obory pro zvěř (tzv. Zirkel). Kolem poloviny 16. století zde byl založen poplužní dvůr, který byl v majetku bohatě rozvětvené drobné tzv. lenní šlechty Maxenů. Dvůr je ale již v roce 1580 v držení frýdlantských Redernů. Poplužní dvůr jako samostatný celek je uváděn až do 18. století.

  Nové myšlenky a názory na vrchnostenské hospodaření přiměly právě již jmenovaného hraběte Christiana P. Clam–Gallase k tomu, že poplužní dvůr zrušil. Jeho půda byla nově rozparcelována a prodána poddaným. To se stalo v letech 1785–1787. Usadili se zde zemědělci a již roku 1790 je v Hajništi uváděno na 19 domů.

  Další hospodářský růst Hajniště byl spojen s postupnou industrializací většího souseda – Nového Města pod Smrkem. Ale i v samotném Hajništi rychle vznikají první průmyslové podniky. K větším průmyslovým závodům patřila kartounka založená Karlem Immanuelem Perschem. Jeho závod vznikl již v roce 1828 a roku 1850 příslušník téže rodiny začal s výrobou porcelánu. Přes počáteční neúspěchy další majitelé Adolf a Robert Perschovi závod přivedli k prosperitě i rozšíření. V době největšího rozkvětu porcelánka zaměstnávala na 150 zaměstnanců a její výrobky – užitkový porcelán byl prodáván v celé Evropě, dokonce i v Americe. Porcelánka zanikla v době velké hospodářské krize kolem roku 1935.

  Dalším průmyslovým podnikem v Hajništi byla na přelomu 20. století cihelna pánů Kirchova a Radoně. Stávala na severním okraji Hajniště v místech, kde se dnes nalézá rybník. Surovinou nebyla klasická cihlářská hlína, ale v podstatě jíl, který se smíchával s určitým poměrem křemičitého písku. Cihelna vyráběla cihly tvrdé, silně vypalované a měkké cihly, které nebyly tak dlouho pálené. Produkce cihelny se také vyvážela a její výrobky – cihly byly žádané zejména v sousedním Prusku. Cihelna však dlouho nepracovala. V začátku 30. let 20. století zanikla.

  Jedním z posledních malých podniků, který stával na pozemcích Hajniště, byla kovoslévárna. Zakladatelem byl Franz Sulze, měl státní příslušnost rakouskou a říká se o něm, že na ni býval patřičně hrdý. Kovoslévárna produkovala výrobky z barevných kovů, mědi, mosazi a bronzu. Byly to např. vodovodní kohoutky, stavební kování a řada dalších drobných výrobků. Slévárna dosud stojí a za pozornost stojí i její zachovalý interiér včetně strojů a velkého množství ručních nástrojů. Jedná se o dům č. p. 48, který je jedním z nestarších domů nejen v Hajništi, ale na celém Novoměstsku. Tento podnik prý měl významného a velmi známého učedníka. Řemeslné práci se zde krátkou dobu učil Josef Ressel, pozdější vynálezce lodního šroubu.

  Konec 19. století byl podobně jako pro jiné obce nejen na Frýdlantsku, ale v celých Čechách, významným obdobím. V Hajništi kromě řady malých podniků vznikla v roce 1875 také škola. Nejdříve jako pobočka (expozitura) školy novoměstské, ale už o dva roky později mělo Hajniště svou samostatnou školu. Poměrně bohatý býval i společenský život tehdejšího Hajniště. Tak např. roku 1897 vzniká pěvecký spolek a roku 1899 i sbor dobrovolných hasičů. Existovaly i spolky více či méně politicky zaměřené, např. Bund der Deutschen (Svaz Němců, 1908) nebo Bund der Landwirte (Svaz zemědělců) a konečně roku1928 vznikla i místní nacistická organizace (NSDAP).

  Nakonec ještě poznámka k pojmenování obce – Hajniště (Hegewald). Totiž v Češtině i v Němčině je ukryto v názvu obce poslání (zaměstnání) tehdejších prvních obyvatel. Byla to samozřejmě péče o zvěř chovanou ve zdejší vrchnostenské oboře.

Další části: Nové Město pod Smrkem | Historie města v datech | Návštěva císaře Josefa II.